Svět je přímo prosycen archetypy, člověk nemůže udělat ani krok, aby do některého z nich nešlápl. Vždycky jsem byla přesvědčena, že archetyp je jakási všeobjímající představa, zástupný prvek a vcelku fiktivní věc, kterou všichni známe, ale osobně se s ní nikdy nesetkáme. Tak například archetyp pekla, ráje nebo poutníka – ano klasická literatura, kinematografie i hudba jsou přímo prosyceny symbolem poutníka a jeho nekonečné cesty. A ačkoli podobný poutník je asi částečně v každém z nás, jistě mi dáte za pravdu, že jste si s ním nikdy nepotřásli pravicí a neřekli: „Těší mě, že vás poznávám, poutníku.“
Ani archetyp, který by se dal nazvat „nevyřešené problémy z dětství“, jste patrně ještě na vlastní oči neviděli, tedy pokud vás psycholog nedonutil sepsat si jejich podrobný seznam. A co hrdina? Ano, každý z nás by si jím přál být. Bohužel nikdo nevlastníme nadpřirozené schopnosti a díky bohu ani lesklé elasťáky. Moudrý stařec, matka nebo otec? Zde můžete namítat, že s nimi se setkáváme dnes a denně. Je to pravda, naši moudří staříci, mamky a taťkové ale poněkud pozbývají svých archetypálních rolí. Nebo snad vaše matka symbolizuje úrodné lůno země?
O to víc člověka zaskočí, když se po ránu protáhne, oblékne, natřepe polštář a znenadání drží archetyp v ruce. A že je to archetyp, je celkem jasné, protože má hodně vykrojené nohavičky, které nikdy nenosíte, a vzhledem k zářivé bílé není pochyb o tom, že neprošel vaším destruktivním pracím procesem, který systematicky a dlouhodobě barví všechno spodní prádlo do vězeňské šedi – jednoduše řečeno je jasné, že tyhle kalhotky nejsou vaše. A také víte, že to nejsou jen tak obyčejné spoďáry s kytičkami, ale že jsou to archetypální spoďáry, které se právě rozhodly vlepit vám potupný pohlavek. Nejen pro to, co symbolizují, ale zároveň proto, jak strašně stupidní tenhle symbol je, a v neposlední řadě proto, že jste si v kině už tisíckrát řekla, že kalhotky pod polštářem by zapomněl jen debil. Copak skutečně existuje holka, žena, dívka, či jiná zástupkyně slabšího pohlaví, která odejde z bytu, aniž by si povšimla, že jí tam dole něco schází? Nejspíš ano, sedne si potom do metra, hodí nohu přes nohu, řekne „Jejda!“ a pošle sms, že se pro své kraječkaté štěstí zase někdy vrátí.
Jako by na vás při tom nálezu, jenž předčí i jeskyni Altamira, vyskočil záběr ze seriálu Sex ve městě. Carrie zvedne polštář, dramaticky ztuhne a v koutku oka se jí zablyští slza. A zatímco zesiluje tklivá píseň, dokonale nalíčená žena v sexy košilce, s dlouhýma nahýma nohama se opírá o zeď a s hlavou v dlaních se pomalu sesouvá k zemi. Nádherná scéna.
Nebo snad dáváte přednost dramatickému pohledu, jakože teď už je to všechno jasné, a rychlému střihu? Nebo velkému pláči, hysterickému křiku a bušení malými pěstičkami do vysportovaného mužného hrudníku? Ano, tak totiž funguje archetyp kalhotek pod polštářem, který měl zůstat ve svém archetypálním světě a ne se plést do života reálným lidem, kteří jsou postaveni před volbu, jak s ním naložit.
První scéna nepřichází v úvahu už jen z toho důvodu, že jste se před chvílí probudila, řasenku máte ještě rozmazanou a na sobě tepláky s vytahaným rozkrokem a tričko s Patem a Matem. Nemluvě o dlouhých nohách, které byste pod těmi tepláky našla jen těžko. Sesouvat se svůdně po zdi také není žádný med, někdy si to zkuste a zjistíte, že rychlost sjezdu je velmi těžké odhadnout a korigovat.
Hysterické bušení malými pěstičkami do lesklého svalnatého hrudníku rovněž odpadá, jelikož úderem do provinilcova ochablého těla byste mohla způsobit další tsunami. Nejlepší je nejspíš dramatický střih, ten se ale dost těžko provádí. Ano, máte pravdu, půl litr vodky by vás do temna jistě přesunul, ale ne vždy je alkohol po ruce a ne vždy si podobný střih můžete dovolit, protože v reálném světě se chodí do práce, k zubaři a s dětmi do školky. A tak osobní setkání s archetypem nepůsobí sexy, dramaticky, nerve srdce z těla a nezanechává otevřenou otázku. Projeví se toliko jako několikeré zabušení srdce a jedno dlouhé ironické: „Hmmm, kdyby ten pablb alespoň vymyslel něco originálního!“ Jen nevím, jestli by setkání s poutníkem nebo Supermanem také způsobilo takové archetypální rozčarování...
Žádné komentáře:
Okomentovat