sobota 7. května 2011

Jarní hormony

Jaro nemám ráda. Tohle všemi opěvované období mě obvykle uvrhne do šera trudomyslnosti hned z několika důvodů. Předně přichází doba, kdy svetr krčící se na břiše už nemůžete interpretovat jako nemožný nepoddajný materiál a kdy to, že si gulášovou polévku a svíčkovou se šesti dáváte ‚na zahřátí‘, už také nikdo nezbaští. Celé město se navíc zaplní mladými, naivními, a především přehnaně aktivními dívkami, které si raději vymknou kotník, než by z dokonalých nohou sundaly střevíčky na deseticentimetrové jehle, která se zaklesne do jakéhokoli terénu a povrchu.

Včera jsem v metru sledovala jakousi modelku, jež krokem roztřesené volavky vstupovala na jezdicí schody. Společně s dalšími dvěma nešťastnicemi v keckách jsem žasla nad neuvěřitelnou obětavostí, s níž znovu a znovu zvedala štíhlé nožky a s námahou balancovala v červených lodičkách. Všem se nám v očích zračilo podobné zděšení: „Už není úniku.“ Konec slastného období, kdy se na partnerovy požadavky dá vcelku logicky namítnout, že si na zledovatělém chodníku nehodláte kvůli parádě vylepšit fasádu indiánskými barvami. Konec milosrdných kabátů, které jako kouzelný pláštík Harryho Pottera činí faldy na zadku neviditelnými.

Vloni jsem také psychicky nevydržela a popustila uzdu své rozmařilosti, abych si koupila boty, které stojí dvakrát víc než moje obvyklá obuv. Ladnou gazelu ze mě bohužel neudělaly a do práce jsem přišla servaná a zpocená jak po šichtě v kamenolomu. Sebevědomě vystrčená bradička se mi velmi rychle zaryla zase zpátky na hrudník a jiskra v oku přerostla v ukňouranou slzu. Po půl metru náplasti a dalších dvou cestách do práce souboj skončil drtivou porážkou.

A aby si člověk, tedy žena, protože chlapi si dál mohou hýčkat své ploché nohy ve vyšlapaných botaskách, připadal ještě nemožnější, vyrojí se problém číslo dva – těhulky. Také ony na jaře odloží kabáty a honosí se svým pokročilým mateřstvím. Je to samozřejmě krása, pokud vám ale není nad pětadvacet a jediným přijatelným partnerem se aktuálně ukazuje muž z reklamy na hypotéku. I ten už má ale na fotkách roztomilou ženušku a dvě děti – vzornou holčičku a chlapce rošťáka –, přesně tak, jak to velí marketingové strategie. I když o rodinu nestojíte, vlastně se vám vůbec nehodí, a nic podobného ani nehrozí, existuje nejspíš nějaký hormon namixovaný z touhy po rodinném štěstí, závisti a pocitu méněcennosti, jenž vaše oprávněné přesvědčení zhruba po desáté spokojené mamince spolehlivě nalomí. Tři kočáry ještě minete, po čtvrtém se otočíte a u pátého už budete špulit pusu a vydávat nesrozumitelné zvuky.

Jaro je zkrátka past a zrada, kterou všechny slepice, králičice, kachny a husy snadno vyřeší, ale člověk rozumný si musí poradit jinak. Mimina jsou totiž přece jen o dost méně skladná, samostatná a poživatelná než ostatní mláďata. Snad proto mají prodejci obuvi a výrobci polštářkové náplasti na jaře tak uspokojivé zisky.

Najdete i na ELLE.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat