neděle 24. července 2011

Náročné zaměstnání

.„Jako jsem fakt na…, za šest hodin práce pět a půl tisíce. Jako taky musím z něčeho platit nájem, jsem fakt na…!“ vyslechla jsem z úst blondýnky, která se svěřovala na toaletách jiné světlovlasé slečně, zatímco si pudrovala kulatý nosík a na šíji šplíchala těžký, ale celkem příjemně vonící parfém. Přiznávám, že mi spadla čelist a v hlavě zavířil nekonečný proud otázek. Kruci, co to ta holka dělá? Kde může bydlet a jaký tam platí nájem? Kdybych rozpočítala svou mzdu na hodinu, kolik by to bylo? A kolik by to bylo, kdybych vypočítala její mzdu na měsíc? Půjčila by mi tu voňavku? Po úprku na metro bych ji celkem snesla…

Poslední dotaz jsem okamžitě zavrhla. Na první mi odpověděl plešatý, vypasený páprda s doutníkem v koutku, který seděl v čele veselé společnosti, k níž dívka patřila. Dlouhým upřeným pohledem zakončeným mrknutím naznačil, že bych si celkem obstojně mohla vydělávat podobným způsobem. A ta myšlenka mě také okamžitě nadchla, jenže… Zrovna včera mi kamarádka řekla, ať si koupím nějakou pořádnou kabelku, že můj vak, jemuž lezou nitě z držadel a z původní černé se proměnil v jakousi našedlou barvu, je opravdu ostudný a ženy nedůstojný. Chtělo by to prý něco značkového – každá žena má přece vlastnit minimálně jednu kabelku v hodnotě poloviny svého měsíčného příjmu. A je celkem jasné, že s jednou nevystačí, jednak musí ladit k botám…

Jejda, koukla jsem se na své rozdrbané tenisky na suché zipy, boty to bude chtít, ale ne boty na chození, ale takové ty boty na parádu. Ty, kvůli kterým vás musí taxík vyzvedávat před dveřmi. No jistě, to není žádná sranda, jde dokonce o zdraví. V Británii policisté opilým princeznám rozdávají po nocích žabky, aby si nepokroutily štíhlé kotníky a neodřely jemné ksichtíky. Taky bych si mohla dát do kabelky svoje kristusky. Ale do tak drahé kabelky? To asi těžko! Takže domů se bude jezdit taxíkem, to taky něco stojí. Ze všech těch věcí, které budu potřebovat, se mi začíná motat hlava. Kouknu na slečnu a dochází mi, že je toho mnohem víc.

Rozhodně musím pravidelně chodit do solárka, abych chytla tu správnou čokoládovou barvu, ke kadeřnici, aby náhodou někdo nezahlédl, že ve skutečnosti zas tak blonďatá nejsem. Své ubohé nehtíky potřebuji potáhnout gelem se zlatým prachem, tvář omladit kosmetikou, otlačené nohy ozdravit pedikúrou a prsa vycpat silikonem. Alespoň ty šperky a parfémy snad holky dostávají, nebo fakt nevím, kde na to budu brát, obzvlášť když si musím hned zítra předplatit permici do fitka a objednat se na masáž, abych vypadala zrelaxovaně, pozitivně a hladce. No a s polovyschlou řasenkou a zděděným pudrem toho asi taky moc nevymyslím. K tomu by to chtělo nové bydlení, je jasné, že ve svém postavení nemůžu bydlet mimo centrum v nemoderně zařízeném bytě… A nejednou mi to všechno došlo, ta holka je fakt chudák, kde na to na všechno má brát? Vždyť taky musí z něčeho platit nájem! Já bych tedy za pět a půl tisíce za šest hodin ani nehrábla!

Najdete i na ELLE.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat