neděle 24. července 2011

Váhová relativita

Při jedné z prvních přednášek na vysoké škole použil nejmilejší z našich profesorů spojení „kolegyně Světlá“. Hrdá Češka, tvůrkyně vůbec prvního pořádného románu, ke kterému se ani Neruda, ani Hálek nikdy nedokopali, se tak dostala na úroveň nás – zapálených návštěvníků městské knihovny. Termín kolega rázem objímal jména jako Hrabal, Kundera, Čech, Vrchlický nebo Čapek… Proč také ne, když jsme byli všichni od fochu?

S velkou radostí vám tedy musím oznámit, že jsem se pustila do jiné oblasti výzkumu a vyvinula teorii váhové relativity, čímž nepřímo navazuji na výzkum kolegy Einsteina. A tak zatímco on skončil u teorie speciální a obecné, já se raději vrhám do praktického studia. I to však musí mít bytelný teoretický základ, jak každý fyzik jistě potvrdí. Zapište si tedy následující vzorec:  

m = Y : X
 
Přičemž celková hmotnost (m) je přímo úměrná poměru muže (Y) a ženy (X). Prostě, nikdy nejde o to, že by ta ženská byla tlustá, ale o to, že ten chlap je moc hubený! To nikdy nepochopil mladíček, který v naší rodině získal vševypovídající přezdívku chroustík. Ač o třicet centimetrů menší a o pětadvacet kilo lehčí, zamiloval si mě v tanečních takovým způsobem a vodil mě dokola tak často, že jsem se v očích ostatních hochů stala neohrabaným mamutem, buldozerem s prošlou technickou a žirafou s padoucnicí. Zkrátka jsem byla odepsaná a pes po mně nejen neštěkl, ale ani by se nenamáhal zvednout nožku, aby označkoval mé princeznovské šaty.

Jak také chcete vypadat křehce a roztomile, když se při tanci držíte jakési lopatkové kůstky, jež hrozí každou chvíli prasknutím? Poučena tímto zjištěním, začala jsem se ihned orientovat na vyznavače kulturistiky, a v očích nápadníků i sokyň tak získala postavičku jako proutek. No jo, jenže ona ta váhová relativita není vidět jen zvnějšku, on je to také dojem ryze subjektivní, o čemž by mohla hodiny vyprávět každá žena. Tady už je zbytečné používat vzorce a snažit se uchopit problém nějak vědecky, tady se začínáme pohybovat na křehkých vláknech ženské psýché… Místo teoretické betonově pevné základny tedy nabízím pouhý výčet toho, co ovlivňuje subjektivní váhový dojem.

Začíná to už vzbuzením, pokračuje volbou šatů a tím, jak se povedl účes a make-up. Důležité je i to, jak se probuzení, výběr šatů, účes a make-up povedly kolegyni, případně spolužačce, sestře, kamarádce nebo jiné blízké ženě. V průběhu dne se ženská váha dokáže změnit i čtyřicetkrát, přičemž vliv na ni má pohled řidiče autobusu, skřípající židle, mastný oběd, nově se vyklubavší pupínek, poznámka v komentářích na Facebooku, poznámka po e-mailu či SMS… jakákoli poznámka kohokoli!

Pocit tloušťky či hubenosti pak ovlivňuje také hudba, reklama, televize, časopisy a knihy, příliš malá sedátka na dětských houpačkách, zakřivení zrcadla, velikost kancelářského vybavení, ticho, hluk, oko na punčoše, vylitá káva, neumyté nádobí a v neposlední řadě neidentifikovatelný, ničím nepodložený vnitřní pocit. Hlavním faktorem formujícím tuto velmi relativní veličinu jsou ale opět muži. A nezáleží ani tak na jejich objemu, ale především na dotekovém přístupu. Kdybych se vrátila do tanečních, ilustruje případ poučka „když partnerku pořádně nechytnete, polku si nezatančíte“. A taky si nikdy nebudete připadat lehká jako pírko! Zkrátka je zapotřebí pořádného, pevného stisku. A že má na vaši postavu vliv také skladba jídelníčku, pravidelnost pohybu a pitný režim? Na to zapomeňte!

Najdete i na ELLE.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat