Sushi, korejská kuchyně, tatarák, steak, palačinky s domácí jahodovou marmeládou… To není výběr toho nejlepšího, co pořídíte v pražských restauracích, ale jen pouhá část nabídky, na niž lákají své potenciální partnerky mladí, úspěšní a vařečkou se ohánějící muži.
„Přijď ke mně, něco ti uvařím a dáme film,“ tento obrat v poslední době prakticky nahradil veškerou mužskou invenci ve vymýšlení programu. Nesmělé hledání ruky v kině nahradilo objetí na gauči, rozpačitý výběr z jídelního lístku vystřídala příprava pečlivě promyšleného menu. Chlapi totiž nikdy nevaří jen tak ‚něco‘, ale mají do detailu promyšlený záměr, suroviny ze specializovaného obchodu a domácí spotřebiče, o kterých jste zatím jen slyšela nebo četla…
Je to možná moje paranoia, ale mám dojem, že se muži v kuchyni proměňují v diktátorské tyrany. Pokud přípravu té slávy přežijete u kuchyňského stolu se sklenkou vína v ruce a na závěr vše dostatečně pochválíte za pomocí obratů „vláčný, výborně ochucený, křehký, inspirativní“, máte ještě relativní šanci přežít večer bez fyzické či psychické újmy. Horší to je, když naivně podáte pomocnou ruku. V mužském světě se totiž během několika prvních minut ztratíte rychlostí, kterou by vás nedokázal zmást ani bludný kořen. Nakrájela jste cibuli na kostičky? Ale ne!!! Každý přece ví, že do číny se cibule krájí na proužky! Poučena vystřihnete příště dokonalé srpečky, ale ouha. Každý přece ví, že on si na guláš nejraději sype cibulové kroužky. Do pomazánky to máte moc najemno, protože to tam ani nebude cítit (což byl váš záměr), do bramborového salátu moc nahrubo, protože ho to tlačí v žaludku.
Žena má být trpělivá a snášet svá příkoří s úsměvem. Vůbec se ale nedivím, že většina žen vraždí v kuchyni a nožem (to, že muži nejčastěji škrtí v ložnici, může mít souvislost s našimi prostořekými ústy, ale o tom snad příště…). Můj bývalý dotáhl své kuchyňské hnidopišství k dokonalosti na potravině tak prosté, jako je rajče. „Posolilas ho? Mně chutná posolený.“ Cestou do kuchyně pro slánku jsem si tuto zcela stěžejní informaci uložila do paměti, abych mu hned příští den nasolila rajčata k snídani jak tresku. „Tys mi to posolila?“ zeptal se překvapeně. „No jasně, jak to máš rád, zlato,“ zatvářila jsem se vítězně. „Jenže ráno to rád nemám, protože sůl zadržuje vodu!“ Ha – tak to mě tedy nenapadlo, že se naše princezna, která do sebe v půl jedenácté v noci pere kysanou smetanu smíchanou s grankem, obává zavodnění organismu. U rajčete se to ještě snese, na zabití je ale dochucování jídla, nad nímž v neděli stojíte už třetí hodinu. Když pak vítězně přijde osoba, která se do té doby válela v obýváku, kde sledovala Objektiv a válečné strategie druhé světové války, aby do hrnce vhodila špetku pepře a prohlásila „teď je to teprve vynikající!“, je mnohdy těžké vzpomenout si, že je to otec vašich už narozených nebo budoucích dětí a jeho likvidace se vám nevyplatí.
„Ty řízky naklep doširoka. Nemáš ten hrnec na středu hořáku, takže se omáčka nemůže prohřívat rovnoměrně. Proč jsi ten citron rozkrojila napůl, když jsem řekl, abys ho jen oloupala?“ Zkrátka muži v kuchyni vědí nejlíp, jak na to, a jelikož je to nejlepší i pro vás, nezdráhají se o své postřehy s vámi podělit. Dokonce své postupy vyžadují tvrdě a neoblomně, vedeni (alespoň doufám) touhou předložit vám i sobě dokonalý pokrm. Dokladem toho může být můj kamarád, který mi po návratu z tahu připravil čínskou polévku, do níž rozdrobil nivu. Když mi k tomu jeho spolubydlící a zároveň má nejlepší přítelkyně, které už bylo předem jasné, jak to s takovou pochoutkou dopadne, nesla alespoň chleba, tvrdošíjně mi ho odpíral řka: „Nedávej jí to, tím chlebem úplně zabiješ tu kombinaci chutí!“ Má ještě cenu cokoli dodávat? Snad jen – kupujte nože s kulatou čepelí.
Najdete i na ELLE.cz
„Přijď ke mně, něco ti uvařím a dáme film,“ tento obrat v poslední době prakticky nahradil veškerou mužskou invenci ve vymýšlení programu. Nesmělé hledání ruky v kině nahradilo objetí na gauči, rozpačitý výběr z jídelního lístku vystřídala příprava pečlivě promyšleného menu. Chlapi totiž nikdy nevaří jen tak ‚něco‘, ale mají do detailu promyšlený záměr, suroviny ze specializovaného obchodu a domácí spotřebiče, o kterých jste zatím jen slyšela nebo četla…
Je to možná moje paranoia, ale mám dojem, že se muži v kuchyni proměňují v diktátorské tyrany. Pokud přípravu té slávy přežijete u kuchyňského stolu se sklenkou vína v ruce a na závěr vše dostatečně pochválíte za pomocí obratů „vláčný, výborně ochucený, křehký, inspirativní“, máte ještě relativní šanci přežít večer bez fyzické či psychické újmy. Horší to je, když naivně podáte pomocnou ruku. V mužském světě se totiž během několika prvních minut ztratíte rychlostí, kterou by vás nedokázal zmást ani bludný kořen. Nakrájela jste cibuli na kostičky? Ale ne!!! Každý přece ví, že do číny se cibule krájí na proužky! Poučena vystřihnete příště dokonalé srpečky, ale ouha. Každý přece ví, že on si na guláš nejraději sype cibulové kroužky. Do pomazánky to máte moc najemno, protože to tam ani nebude cítit (což byl váš záměr), do bramborového salátu moc nahrubo, protože ho to tlačí v žaludku.
Žena má být trpělivá a snášet svá příkoří s úsměvem. Vůbec se ale nedivím, že většina žen vraždí v kuchyni a nožem (to, že muži nejčastěji škrtí v ložnici, může mít souvislost s našimi prostořekými ústy, ale o tom snad příště…). Můj bývalý dotáhl své kuchyňské hnidopišství k dokonalosti na potravině tak prosté, jako je rajče. „Posolilas ho? Mně chutná posolený.“ Cestou do kuchyně pro slánku jsem si tuto zcela stěžejní informaci uložila do paměti, abych mu hned příští den nasolila rajčata k snídani jak tresku. „Tys mi to posolila?“ zeptal se překvapeně. „No jasně, jak to máš rád, zlato,“ zatvářila jsem se vítězně. „Jenže ráno to rád nemám, protože sůl zadržuje vodu!“ Ha – tak to mě tedy nenapadlo, že se naše princezna, která do sebe v půl jedenácté v noci pere kysanou smetanu smíchanou s grankem, obává zavodnění organismu. U rajčete se to ještě snese, na zabití je ale dochucování jídla, nad nímž v neděli stojíte už třetí hodinu. Když pak vítězně přijde osoba, která se do té doby válela v obýváku, kde sledovala Objektiv a válečné strategie druhé světové války, aby do hrnce vhodila špetku pepře a prohlásila „teď je to teprve vynikající!“, je mnohdy těžké vzpomenout si, že je to otec vašich už narozených nebo budoucích dětí a jeho likvidace se vám nevyplatí.
„Ty řízky naklep doširoka. Nemáš ten hrnec na středu hořáku, takže se omáčka nemůže prohřívat rovnoměrně. Proč jsi ten citron rozkrojila napůl, když jsem řekl, abys ho jen oloupala?“ Zkrátka muži v kuchyni vědí nejlíp, jak na to, a jelikož je to nejlepší i pro vás, nezdráhají se o své postřehy s vámi podělit. Dokonce své postupy vyžadují tvrdě a neoblomně, vedeni (alespoň doufám) touhou předložit vám i sobě dokonalý pokrm. Dokladem toho může být můj kamarád, který mi po návratu z tahu připravil čínskou polévku, do níž rozdrobil nivu. Když mi k tomu jeho spolubydlící a zároveň má nejlepší přítelkyně, které už bylo předem jasné, jak to s takovou pochoutkou dopadne, nesla alespoň chleba, tvrdošíjně mi ho odpíral řka: „Nedávej jí to, tím chlebem úplně zabiješ tu kombinaci chutí!“ Má ještě cenu cokoli dodávat? Snad jen – kupujte nože s kulatou čepelí.
Najdete i na ELLE.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat