čtvrtek 6. října 2011

Opuštěná špička

Jistě jste někdy četli charakteristiku svého znamení zvěrokruhu, takže víte například, že „potřebujete být opečováváni jako vzácná váza“, že „málokdo dokáže ocenit vůni čerstvě posečené trávy jako vy“ nebo že „se nemůžete jen tak opít, protože nad sebou nikdy neztrácíte kontrolu“. Případně nějakou další stěžejní informaci odhalující vaše charakterové rysy. Nikdy mi nebylo příliš jasné, proč každá charakteristika znamení Panny, v němž jsem se narodila, nešetří pojmy jako pořádkumilovnost, preciznost, puntičkářství
Kdyby se milý astrolog či astroložka vydali do mého bytu, jistě by si rozmysleli, jaký obraz o osobách tohoto znamení veřejnosti předkládají. Plochu, na kterou by si rozložili své mapy a kyvadélka, by hledali jen těžko, a sledovat hvězdy při zavřeném oknu by z důvodu šedého mračna na skle bylo také prakticky nemožné. „Tak co, ještě si myslíte, že jsem až přehnaně čistotná a rýpavá?“ křičela bych na ně vesele, ukazujíc na zapatlané zrcadlo a všudypřítomné kopičky včerejšího oblečení, rozsypaný pudr na pračce a nedojedený toust na kuchyňské lince. Můj příbytek je totiž hmatatelným důkazem toho, že astrologové jsou vedle jak ta jedle.

Bohužel však existuje vlastnost, jež mě vrací přímo do spárů okultních věd. Jsem totiž naprosto puntičkářská, precizní a pořádkumilovná, jakmile se jedná o stravovací návyky. Dokonce bych si troufla tvrdit, že se proměňuji v jakousi kombinaci velitelky SS a drzého opičáka, který kontroluje, co v popelnicích zanechali turisté. Co ve mně tyto odporné vlastnosti vyvolává? Špička rohlíku. Nevím, jak to máte vy, a po pravdě tak trochu doufám, že nejsem na světě jediná. Ale špička rohlíku, která zbude na vymeteném talíři, mě dokáže vytočit do vrtule. No řekněte, když už do sebe někdo, obvykle zástupce mužské říše, dokáže nacpat hluboký talíř plný buřtguláše a k němu zakousnout tři křupavé rohlíčky, zabilo by ho, kdyby spolkl tu poslední špičku?

Když jsem viděla svého přítele konajícího tento ukrutný prohřešek proti přírodě, který mě přivádí do stavu hysterie a vede mé ploché myšlenky až k africkým sirotkům, okamžitě jsem nastoupila s pohoršeným výrazem a nekonečně se opakujícím kruhem silných argumentů. Pravda, ten kruh tvoří přesně dvě vysvětlení. Prvním je věta: „Stalo by se ti něco, kdybys spolkl i tu poslední špičku?“ Ta má návodnou otázkou upozornit viníka na absurditu jeho jednání a já dobrovolně uznávám, že se nejedná ani tak o argument, ale typický pokus vycházející ze samého nitra naivní ženské říše, která čeká, že to provinilci dojde samo. Jakmile se tak nestane, přichází trumf číslo dvě: „Vždyť toho za den spráskáš kila, tak mi neříkej, že už nemáš prostor na jednu špičku!“ S těmito dvěma větami vydržím několik hodin a jsem schopna se k události vracet i po dnech, ba až týdnech. Zasažený mezitím potí nesmysly jako: „Vždyť ta špička má hodnotu asi jeden halíř. Proč ti na takové pitomosti tolik záleží? Vždyť já to po sobě uklidím. Můžeme ji schovat a někdy jít krmit labutě. Prostě už mi nezbyla omáčka.“ A mnoho dalších naprosto scestných prohlášení, která ani nemá smysl uvádět.

Nechápe zkrátka, že tady jde o princip, a ne o ekologii nebo spořivost. Nerozumí tomu, že kdyby nechal na talíři půlku lososa, protože už nemůže, crème brûlée, protože mu nechutná, nebo kaviár, protože smrdí, tak ani neceknu. Nedávno jsem po jedné takové partnerské hádce vyrazila druhý den na očistný a uklidňující chlebíček za odměnu, který mi nebudou kazit protivné stravovací návyky nemožných chlapů. Když jsem se pak postavila ke stolku a jala se hýčkat sama sebe, všimla jsem si muže, který si labužnicky užíval svých třicet deka pochoutkového salátu a tři rohlíky k tomu. Ne, nemusím vám jistě vykládat, jak to dopadlo a že osiřelá špička rohlíku na talíři mě doteď straší ve snech.

Tak nevím… může za to mé šílené puntičkářství, které předurčilo už mé narození? A nebo se pravidelně setkávám s lidmi, jejichž osobní charakteristiku podle horoskopu zdobí věta „jste povahy mírné, citlivé, zálibu nacházíte v četbě románů a neexistuje talíř, na kterém byste nezanechali špičku od rohlíku“? Pokud jste se s tím někdy setkali, neprodleně se mi ozvěte na e-mail: neuroticka@panna.com. Do předmětu stačí napsat postižené znamení. Okamžitě s lidmi zrozenými v tomto datu přeruším veškeré kontakty.

Najdete i na ELLE.cz

1 komentář:

  1. Ahoj Báro,
    když tenhle článek vyšel, ještě dlouho předtím, než jsem poznala přítele, tak mě pobavil. Dnes, když si ho čtu se u něj bavím stále, a pokaždé, když můj přítel, nebo jeho tatínek nechají na talíři cca jednu lžíci přílohy (třeba jednu bramboru apod.) vždycky si na tebe vzpomenu.
    Takže závěrem. Nejsi v tom sama. A já taky ne. (díkybohu?)

    OdpovědětVymazat