neděle 27. listopadu 2011

Husí sádlo

Můj přítel si dal na dárku z první služební cesty opravdu záležet. Obzvlášť po tom, co jsem mu při návštěvě u mých rodičů vysvětlila, že opravdu nestojím o to, aby mi vozil krychle, kterýmižto mě štědře obdarovával po každém výletu bývalý. „Tohle je krychle z Berlína. Vidíš? Je v ní vyřezaná televizní věž. A tuhle krychli mi přivezl z Míšně,“ strkala jsem mu pod nos kostičku s miniaturním šálkem a talířkem, na němž se krčí plastový pidirohlík. To vše vkusně ‚zakrychlené‘ pod plexisklem. „Nevím, proč mi odevšud vozil krychle. Že ty mi přivezeš nějaký lepší dárek, miláčku,“ zakončila jsem svůj interaktivní partnerský kurz přímou otázkou, jelikož od chlapa se na základě pouhých náznaků nedočkáte nikdy ničeho. „To víš, že jo, ty moje kočičko,“ dozvěděla jsem se a hned jsem si chtivě mnula drápky.

Být skutečná čtyřnohá šelma, jistě by mě s láskou vybraný dárek velmi potěšil. Takhle jsem ale nad kilovým kyblíkem husího sádla jen krčila nos. Zklamání bylo zjevně viditelné, a tak jsem byla za pomoci prezentace vyhledané na internetu poučena o všech blahodárných účincích bělostného pokladu, a jelikož jsem jevila známky nachlazení, bylo mi doporučeno užívat blahodárné many po lžičkách, což jsem tvrdě odmítla.
Když jsem se pak se smíchem svěřovala o svém prvním dárku ze služební cesty kamarádce, uklidnila mě. „Nic si z toho nedělej! Ten můj mi teď zase přivezl jako dárek vepřové koleno. Pořád mi ho ukazoval, jak je boží a jak se na něj těší, a myslel si, že z něj budu mít větší radost. Není nad racionální výživu,“ zakončila sveřepě. A tak zatímco ona a její milý si plnili žaludky masem s hořčicí a křenem, já a můj milý jsme debatovali nad tukem. „No co, když se nějaká vnadná diva polévá ve filmu olivovým olejem, je to strašně vzrušující. Když chci, aby sis namazala prsa husím sádlem, protože máš kašel a je to zdravé, tak ti to připadá nechutné. A přitom to vyjde nastejno,“ hartusil. „To jde asi o tu konzistenci,“ oponovala jsem. Po chvilkové rozepři jsme se usnesli, že nejlepší bude, když si sádlo odnese s sebou domů, tak jako to učinil s velkolepou kefírovací houbou, jejíž přínos civilizaci jsem nedocenila týden předtím.

Proč ale k takovým dialogům vůbec dochází? Asi je to z těch filmů a seriálů. Také máte kdesi hluboko v podvědomí uloženo, že muži svým milovaným kupují dokonalé dary? Obrovské krabice se saténovou mašlí, v nichž se v hromadě hedvábného papíru ukrývají skvostné šaty, které hlavní hrdince sedí nejen typově, ale dokonale kopírují i její postavu. Úžasné kabelky, které mají větší hodnotu než naše měsíční výplata, šperky z limitovaných edic, celý tým kadeřníků a vizážistů, kteří přijdou k vám do bytu a během hodiny z vás vykouzlí princeznu. Místnosti plné květin, vany plné květin, koše plné květin nebo alespoň kýble plné květin… Tyhle filmové lásky jsou rozmazlovány parfémy, krajkovým prádlem, romantickými víkendy, čokoládovými masážemi a originálními dárky přímo na míru, nad nimiž musel nebohý zamilovaný muž sedět celé hodiny, než je domyslel k dokonalosti. Zkrátka nedostávají nic poživatelného, a pokud ano, roztírá nebo rozkládá se to po těle. Jak by to také vypadalo, kdyby Pretty Woman dostala od svého prince na bílém koni červenou řepu? Slzeli byste nad Angelikou rozplývající se nad hovězí svíčkovou nebo nad Carrie Bradshawovou třímající šťastně v rukou mísu se škubánky? Ne! Diamant je přece jen o něco fotogeničtější než kořenová zelenina… A Coco Chanel voní víc než sádlo.

Člověk by si měl ale vážit toho, co dostal, a tak jsem za ten dárek upřímně šťastná. No řekněte? Pořád lepší, než kdyby přivezl živou husu.

Najdete i na ELLE.cz

1 komentář:

  1. Kdyby to aspoň byl kyblík čokolády... ale husí sádlo... brrr...
    Každopádně jsem se pobavila, díky :-))

    OdpovědětVymazat