Hlasy přírody

Uklidňují vás hlasy přírody? Štěbetání ptáků, zurčení potůčku, váhavé třepetání listí a dojemně klidné mlaskání dešťových kapek? Nebo si radši poslechnete nějakou klasiku? Nejspíš to bude Dvořák, možná Mozart či Verdi… Máte rádi seriálové melodie, nejaktuálnější hity moderní scény nebo vtipné filmové hlášky? Vše vás dozajista přejde, pokud se některý z těchto tónů začne pravidelně linout z reproduktoru mobilního telefonu.

Zpříjemnit volajícímu dlouhou chvíli poslechem své oblíbené písně se snaží mnoho dobrodějů a záměr je to vskutku bohulibý. Občas vám to vyloženě sedne a jsou čísla, jejichž kulturní produkci si vyslechnete pokaždé s novou radostí a chutí. Buďme k sobě ale upřímní! Kolik lidí se vám denně pokouší dovolat? A kolik jich svůj pokus několikrát opakuje? Když se na vás začne pošesté za den valit disko devadesátých let, začnete možná na chvíli myslet na to, co vás vlastně s člověkem na druhé straně drátu spojuje. Pokud je to kamarádka nebo kamarád, můžete ho s jeho hudebním vkusem celkem snadno poslat do háje, případně si napříště už předem vymýšlet rýpavé poznámky. Jestliže se ale jedná o obchodního partnera, klienta nebo nedejbože šéfa, nezbývá než odtáhnout sluchátko od ucha a s trpitelským výrazem vyčkat, dokud se na displeji neobjeví odpočítávání přijatého hovoru.

To ale není zdaleka to nejhorší. Naprosto nejhustší koncentraci debilních melodií a tónů skýtají infolinky. V kombinaci s tím, že mnozí zaměstnanci těchto společností jsou stále znovu překvapováni skutečností, že ono „info“ na začátku slova napovídá, že po nich budou volající chtít nějaké informace, je takový hovor souhrou beznaděje a ztráty veškerých iluzí. Tohoto dojmu jsem nabyla při snaze zjistit základní parametry cestovního pojištění ke kartě – jak dlouho platí, zda je vynaložená částka vratná až v Česku, nebo se o mě pojišťovna postará na místě, a jestli se vztahuje i na sporty, jako je lyžování.

Po hodině a půl naprosté ztráty přesvědčení, že lidé na druhém konci vědí, že pracují v pojišťovně, a třech přepojeních, jsem zjistila, že moje smlouva v databázi neexistuje a že bude nejlepší vyrazit na pobočku. Asi je vám jasné, že pokud se mezi jednotlivými pokusy sehnat byť jediného kompetentního jedince line z přístroje cvrlikání vrabců a krákání havranů, vede jediná přímá linka vašeho myšlení ke vzduchovce, v horším případě brokovnici.

Pleskající listí vás vytáčí do vrtule, kapky vám připadají jako zvuky rozkydávajícího se odporného bláta a mrazivé ticho, jež by se dalo krájet, zafixuje vaše tělo do strnulé pozice kobry čekající na svou příležitost. Klasická hudba se ještě dá nějak přetrpět, pokud se budete snažit upamatovat na hodiny hudební výchovy na základní třídě, kterážto činnost byla obyčejně sama o sobě natolik nezáživná a obavy ze zpěvu před pubertálními spolužáky tak děsivé, že budete ještě rádi za dnešní problémy. Vůbec nejhorší, co vás ale může potkat, je jalová, sterilní a nicneříkající melodie, již nějaký „umělec“ vytvořil na klávesách s možností střídat nástroje a využívat úchylné zvuky. Pak už nezbývá než politovat lidi na druhé straně, již nesou následky hudebního výběru svých marketingových specialistů.

Taková práce u  infolinky musí být mnohdy velmi stresující povolání, to uznávám. Ale za to pojištění bych je přivázala ke kůlu mezi hejno slepic, rozvodněný potok, orchestr hrající Osudovou a nějakého nadrženého klávesistu – jen ať ochutnají svou vlastní medicínu.

Najdete i na ELLE.cz