Už to prasklo

Větší hrůza než kupovat si nové džíny může být snad jen shánění vhodného spodního prádla, případně plavek. V okamžiku, kdy se na vašich oblíbených objeví ono nemilé ošoupané místo, je jasné, že bude zle. A taky jo! Ještě měsíc se dá předstírat, že se nic neděje, a zakrývat postiženou oblast překládáním nohy přes nohu, dlouhými svetry a vhodně uloženou kabelkou na klíně. Jenže ať děláte co děláte, jednou to prostě musí prasknout. A to doslova! Potom je už jasné, že ať byly kalhoty jakkoli zamilované, s ďourou už moc parády nenaděláte.

Mnohokrát je to proces stejně zoufalý jako opuštění starých přátel pro nové… Tyhle džíny totiž moc dobře znaly vaše obliny a věděly, v jakých partiích vám mají dopřát trochu více svobody. Bylo jim moc dobře jasné, že když usnete u televize na gauči, nesmějí vám vytlačit do břicha rýhu o rozměrech pneumatiky standardního SUV, ať už se srovnávání vašich partií s obřím kolem nabízí jakkoli. Moc dobře pochopily, že když vyrážíte na rande, mají se scvrknout a dopřát lapenému příjemný pohled na napnutou látku, a když naopak jedete k prarodičům na nedělní oběd, bude potřeba trochu upustit od svých zásad a nechat švy lehce rozestoupit. Prostě už se staly vaší druhou kůží, již momentálně vysvlékáte kvůli nepoddajným zabedněným gatím. Troufám si tvrdit, že všechny atributy riflí, jež pochopily předchozí požadavky, splňují asi tak jedny ze tří, spíš pěti zvolených kousků šatníku. Zbylé džíny nikdy nepochopí, kde se mají povolit, a budou vás navěky tlačit, jiné vám zase vytvoří prostor jak pro menší cirkus včetně maringotek, výstavky divé zvěře a stánku s cukrovou vatou.

U nás v rodině se pak takové kusy točí v soustředných kruzích a ten, kdo je zrovna nejhubenější nebo nejtlustší, v nich nachází momentální zálibu. Nikdy se ale nestanou ‚TĚMI‘, jejichž koupi si dodnes pamatujete, ačkoli vám bylo čtrnáct, a jste schopná přesně popsat, jak vypadaly, co vám k nim nejvíce slušelo a kde všude jste v nich byla, případně s kým. Sehnat takové kalhoty je totiž strast, útrp a v neposlední řadě i jakési kouzlo. Zajímavé je, že bývají obvykle první, co si v obchodě zkusíte. Když strávíte dvě hodiny v kabince, můžete si být jistá, že si domů neodnesete žádný zázrak. Jakmile vám ale padne něco do oka a vy po prvním zapnutí knoflíku ucítíte, že jste narazila na to pravé, máte vyhráno. Pak už je úplně jedno, že si zkusíte patnáctery další, řka, že si přece nekoupíte první kalhoty, co na sebe natáhnete. Stejně skončí ve vaší skříni, ať tak, nebo onak. Když jsem minulý týden vyrážela po tradiční děrnaté příhodě na nákup, měla jsem osypky už dva dny dopředu. Vysvětlovat někomu v jazyce cizím a nepříliš zvládnutém, kde mě co škrtí a tlačí, se mi chtělo asi ještě méně než vrátit se do hodin tělesné výchovy na základní škole.

Jaké bylo mé pozdější překvapení, když jsem zjistila, že stačí říct: „Chci tmavé, dost dlouhé a ne moc úzké!“ Velmi milá slečna vytáhne z regálu hned dva divy světa. Aby to nebylo málo, přivolala další dvě prodavačky, jež hlasováním rozhodly, ve kterých mám hezčí zadek, které jsou praktičtější a víc je unosím, jestli si k nim můžu vzít i podpatky, jestli by v nich šlo vyrazit na taneček, zda mi v nich bude zima a jestli si je nebudu courat ve sněhu. Když byla volba schválena všemi hlasy, sdělily mi s nadšením, že na ně dostanu čtyřicet procent slevu, a na závěr zazpívaly píseň s názvem: „Určitě si to v nich užiješ a zase někdy zajdi.“

Odcházela jsem s papírovou taštičkou a neskonale dobrým pocitem, který mě neopustil ani doma, když jsem nový zázrak vybalila z hedvábného papíru a plná očekávání se do něj hned nasoukala. Ten den se musel stát zázrak, nebo se v tom holky neuvěřitelně vyznají, ale měly pravdu. Jen by mě tedy zajímalo, proč jsem dodneška musela při každém nákupu trpět, když je to přitom tak easy? Nabilo mě to takovým optimismem, že se možná příště opovážím vyzkoušet si i nějaké prádlo…

Najdete i na ELLE.cz