Bílé ubrusy, stříbrné příbory, naleštěné sklo,
květiny ve váze a metráky jídla na rozžhavených pánvích – taková
klasická podvečerní žranice. Z grilu létá prach na čistě prostřené
stoly, kuchaři se potí pod žárem plamenů a odpoledních paprsků a hosté
do sebe lijí pivo po litrech - na nějaký dress code se už dávno
vykašlali a na večeři se dostavili v kraťasech, žabkách a havajských
košilích. V rohu se jako tři tučňáci vrtí houslista, violoncellista a
hráč na violu – jediní, kteří to ještě nevzdali a ve fracích a
motýlcích, které je musí škrtit až k udušení, reprezentují lepší časy.
Smyčce začnou šimrat struny a lechtají je tak dlouho, dokud se ze všech
nástrojů nevynoří čistá harmonická melodie, která se jako rozlétne po
místnosti kouzelný prach a promění okázalou ukázku zbohatlictví ve
stylový večírek. Najednou máte pocit, že jste se náhle ocitli na barokní
hostině, všechno září přepychem, barvami, všechno je krásné, lesklé a
honosné. Tlusťoch, který si přináší už čtvrtý talíř a okusuje jehněčí
kostičky, až kolem něho létají zbytky, reprezentuje lorda, který si
dopřává svou obvyklou večeři. Otrávené dámy se mění ve vysoce postavené
kněžny a hromady zbytků na talířích jen ukazují na hojnost a štědrost
kraje. Vlastně byste nenašli moc rozdílů mezi hostinou dnes a před
několika stoletími, snad až na to, že tady chybí bílé paruky, stříbrem
vyšívané róby zabírající půlku místnosti, perly a sochy prdelatých
andělíčků.
Zajímalo by mě, zda je toto kouzlo klasické hudby aplikovatelné i na jiné situace?
Rozhodně všichni znáte pocit, kdy se řítíte po městě z práce přímo do
obchodu, vyzvednout kamarádku u autobusu nebo zaplatit na poště složenku
a najednou to přijde – krásné tóny houslisty, jenž sedí u kostelní zdi,
flétnisty, který pořád dokola obehrává krysařovu píseň v chodbách metra
nebo saxofonisty na Karlově mostě… Všechno najednou tak nějak zjihne,
zastaví se a uklidní, najednou je víc času a otravný dav, který vás až
doteď svíral mezi svými spáry a nedovolil vám pokračovat v běhu za svým
posláním, se uvolní, rozestoupí a vy můžete klidně pokračovat dál.
Alespoň do té doby než utečete z doslechu hedvábné hudby.
Jaké by to asi bylo posadit muzikanty doprostřed dopravní zácpy?
Zdalipak by všechno troubení ustalo a kola se pomalu ale jistě rozjela? A co takhle autobus narvaný v letním dni až k prasknutí?
Nekonečná fronta v bance, běžný pracovní den u pásu, vyvážení popelnic,
parkování v centru, vyplňování daňového přiznání, zkoušení tupého žáka
ze slovíček z němčiny…Vypadalo by všechno lépe, kdyby se v podkresu
ozývaly tóny klasické hudby? Možná ano a celý svět by se pak stal
vznešenějším a poklidnějším místem. Jen to zkuste, donést si do práce
nějaký ten menuet, operetku nebo symfonii a pozorovat reakce svého
okolí. Anebo si jen zapněte nějakou klasiku k večeři namísto televize.
Zaručuji, že vám bude chutnat.
Najdete i na marieclaire.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat