neděle 2. září 2012

Klasická hudba podporuje zažívání

Bílé ubrusy, stříbrné příbory, naleštěné sklo, květiny ve váze a metráky jídla na rozžhavených pánvích – taková klasická podvečerní žranice. Z grilu létá prach na čistě prostřené stoly, kuchaři se potí pod žárem plamenů a odpoledních paprsků a hosté do sebe lijí pivo po litrech - na nějaký dress code se už dávno vykašlali a na večeři se dostavili v kraťasech, žabkách a havajských košilích. V rohu se jako tři tučňáci vrtí houslista, violoncellista a hráč na violu – jediní, kteří to ještě nevzdali a ve fracích a motýlcích, které je musí škrtit až k udušení, reprezentují lepší časy. Smyčce začnou šimrat struny a lechtají je tak dlouho, dokud se ze všech nástrojů nevynoří čistá harmonická melodie, která se jako rozlétne po místnosti kouzelný prach a promění okázalou ukázku zbohatlictví ve stylový večírek. Najednou máte pocit, že jste se náhle ocitli na barokní hostině, všechno září přepychem, barvami, všechno je krásné, lesklé a honosné. Tlusťoch, který si přináší už čtvrtý talíř a okusuje jehněčí kostičky, až kolem něho létají zbytky, reprezentuje lorda, který si dopřává svou obvyklou večeři. Otrávené dámy se mění ve vysoce postavené kněžny a hromady zbytků na talířích jen ukazují na hojnost a štědrost kraje. Vlastně byste nenašli moc rozdílů mezi hostinou dnes a před několika stoletími, snad až na to, že tady chybí bílé paruky, stříbrem vyšívané róby zabírající půlku místnosti, perly a sochy prdelatých andělíčků.
Zajímalo by mě, zda je toto kouzlo klasické hudby aplikovatelné i na jiné situace? Rozhodně všichni znáte pocit, kdy se řítíte po městě z práce přímo do obchodu, vyzvednout kamarádku u autobusu nebo zaplatit na poště složenku a najednou to přijde – krásné tóny houslisty, jenž sedí u kostelní zdi, flétnisty, který pořád dokola obehrává krysařovu píseň v chodbách metra nebo saxofonisty na Karlově mostě… Všechno najednou tak nějak zjihne, zastaví se a uklidní, najednou je víc času a otravný dav, který vás až doteď svíral mezi svými spáry a nedovolil vám pokračovat v běhu za svým posláním, se uvolní, rozestoupí a vy můžete klidně pokračovat dál. Alespoň do té doby než utečete z doslechu hedvábné hudby.
Jaké by to asi bylo posadit muzikanty doprostřed dopravní zácpy? Zdalipak by všechno troubení ustalo a kola se pomalu ale jistě rozjela? A co takhle autobus narvaný v letním dni až k prasknutí? Nekonečná fronta v bance, běžný pracovní den u pásu, vyvážení popelnic, parkování v centru, vyplňování daňového přiznání, zkoušení tupého žáka ze slovíček z němčiny…Vypadalo by všechno lépe, kdyby se v podkresu ozývaly tóny klasické hudby? Možná ano a celý svět by se pak stal vznešenějším a poklidnějším místem. Jen to zkuste, donést si do práce nějaký ten menuet, operetku nebo symfonii a pozorovat reakce svého okolí. Anebo si jen zapněte nějakou klasiku k večeři namísto televize. Zaručuji, že vám bude chutnat.

Najdete i na marieclaire.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat