Skládám prádlo, od rána do večera… Spodní i vrchní, plavky, termotrička, košile, podivné kreace na hranici motýla a svetříku, dětské mikinky, ponožky, nejroztodivnější spací úbory, oteplováky a svetry, děravé trenýrky i jégrovky. V loňském roce jsem na sebe nechtěla být příliš tvrdá a dávat si nereálná předsevzetí – uvěřit znovu na jeden den, že opravdu zhubnu pět kilo, vážně se dostavím do hodin aerobiku, když už jsem za permici dala tisíc korun, určitě se budu každý den věnovat deset minut studiu cizího jazyka, přečtu co týden novou knihu, alkohol budu pít jen o víkendech a nebudu slibovat věci, co nemohu splnit… Nic takového se nekonalo, protože jsem si poraženecky přiznala, že podobný vývoj následujícího roku je nepravděpodobný a že mám po vzoru Nasti větší šanci přimět suchý pařez vykvést než přestat jíst po šesté hodině a pravidelně cvičit.
Vyslovila jsem tedy pouze jeden naprosto prostý a snadno splnitelný slib – to, co si večer svléknu, buďto hodím do koše na prádlo, nebo poskládám do skříně. Přesně za dva dny se na podlaze objevila první hadí kůže a další ji brzy následovaly – smradlavé se opět pomíchalo s vonným a použitelné s nepoužitelným. Posté jsem vyprala tričko, jež jsem na sobě měla přesně půl hodiny, během níž jsem vyrazila na nákup. Zkrátka jsem se vrátila do starých kolejí asi ještě rychleji, než bych si byla ochotná přiznat, že cvičení prostě není nic pro mě. Vypadalo to, že mi to u osudu projde celkem beztrestně a návštěvy si na opakované „… ale promiň, mám tam fakt bordel“ také za chvíli zvykly. Šťastný život uprostřed sešlapaných svršků mohl pokračovat. To by se do mě ale nesměly pustit ony proradné mlýny řízené nebesy. „Ty že si z nás budeš dělat šoufky? Tak na to zapomeň!“ zaburácel pantáta pánbůh a už mě dřevěnými lopatkami postrkoval přímo na místo trestu. Věděli jste, že při práci v hotelu musíte hostovi krom jiného také poskládat všechno povalující se oblečení? Já ne! O to větší radost je pro mě vyrovnávat denně nahromaděné svršky do komínků a hledat sestru ke každé zatoulané ponožce. Ať už je ten boží mlýn větrný, vodní, nebo zpracovává jen kávová zrnka, otočil lopatky a mou neschopnost mi chce dát pořádně sežrat. Troufám si tvrdit, že by mě nejraději semlel. Nejvtipnější na tom je, že vedle postele se teď povaluje kupka tvořená uklízečskou uniformou.
Tento poznatek mě vyškolil natolik, že letos budu při volbě novoročního předsevzetí ještě obezřetnější. Představte si třeba, že nedodržíte slib a nevypijete denně čtvrt litru čerstvé pomerančové šťávy. Můžete si pak být celkem jistí, že se koncem roku utopíte v akváriu plném oranžové lepkavé tekutiny. Nebo jste snad chtěla každý den vyvézt svého psa na dlouhou procházku, ale nedalo se to stihnout? Potom bych se, být vámi, vyhýbala všem kotcům, klecím a boudám s řetězem – mohly by se stát vaším dalším ubytováním. Vůbec raději nemluvím o možnosti, že zapomenete na pravidelné návštěvy nejméně oblíbeného příbuzného – pro příští rok byste si na něj měli raději zvyknout. Odfláknuté návštěvy bazénu? Asi by bylo lepší koupit si pro jistotu kyslíkovou masku. Nepropadejte ale panice, ještě pořád si můžete předsevzít něco, co dokážete splnit, a nebo se do díla raději ani nepouštět. Ať tak či tak, hlavně ať vás vaše rozhodnutí těší co nejdéle.
Najdete i na ELLE.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat