Už minimálně měsíc přemýšlím o blogu, kde vyjmenuji vše, co by měla
žena v určitém věku mít a teprve dnes jsem na to přišla. Nemyslete si,
ale že vám to prozradím hned ve druhé větě, jen si pěkně projděte tou
změtí nutností a povinností...
V šesti byste rozhodně neměla v šatníku postrádat bílé
podkolenky a v krabičce s ozdůbkami do vlasů dvě berušky na gumičku.
Pochopitelně musíte mít barbie, kazetu Dády Patrasové a desku Pavla
Horňáka.
V deseti je čas na to se odvázat a vyměnit punčocháče za elasťáky, Dádu za Lucku Vondráčkovou a Pavla Horňáka za Michala Davida.
Ve dvanácti byste měla být schopna vymámit z maminky
světle modré oční stíny se třpytkami a speciální dietní stravu
skládající se převážně z kukuřičných a rýžových krekrů.
Ve čtrnácti je čas na odvážné šňůrkové bikiny, první
kvalitní vlasovou kosmetiku a větu: „Ještě mi nebylo patnáct,“ která vám
pomůže zbavit se každého dotěrného chlapa.
V patnácti je chvíle, kdy byste měla během jediného
večera okusit všechny barvy nechutných tlamolepů, které se prodávají na
místní diskotéce a vybrat si svůj oblíbený – naší partou silně otřásl
okamžik, kdy jsme se rozdělili na příznivkyně jablíčka a gumových
medvídků.
V šestnácti byste už měla vědět, že absinth není jen
další zelený tlamolep a že po exnutí lahvičky tohoto kouzelného moku si
nebudete pamatovat nic jiného, než stále se opakující pády a pokusy se
zvednout. Taky byste si už měla být jistá, že mužské plémě je zákeřné a
jedovaté a zaujmout k němu patřičné stanovisko.
V sedmnácti byste měla mít za sebou první kariérní
úspěchy a být si jistá, co chcete dělat. Měla byste být schopná udělat
si kompletní a dokonalý make-up a pořídit si první „malé černé“.
V osmnácti by vaši něžnou ručku měly ozdobit pořádné,
kvalitní a drahé náramkové hodinky. Měla byste mít za sebou první
svíčkovou, knedlíky, štrúdl a nabourat své první auto.
V devatenácti byste měla být schopná odpovědět na
otázku jaký je váš literární a hudební vkus, vidět Aidu a smysluplně
využívat cizí slova ve větách.
Ve dvaceti byste měla trávit většinu času v hospodě a
nad lahví vína probírat se svými kolegy zásadní otázky z oboru. Vlastnit
koženou bundu, pořádný parfém a šálu, kterou byste nikdy neodložila.
Také byste měla být schopná poslat „kamsi“ lidi, kteří si to zaslouží.
Ve třiadvaceti je čas konečně nalézt účes, který vám vyhovuje a sedne. Velkou lásku, ve kterou věříte a oblíbenou koupelovou sůl.
Ve čtyřiadvaceti byste měla mít sadu obdivovatelů,
vytahané kalhoty na spaní a obřího medvěda z matějské, jehož pro vás
některý z těch obdivovatelů vystřelil. Měla byste být schopná
okomentovat výstavu nějak sofistikovaněji, než: „Hezký to bylo.“ A opět
nalézt lásku ve kterou věříte.
V pětadvaceti je chvíle na vlastní kariéru, zájmy, přátele a úspory a nesmyslně drahou kabelku.
A v dospělosti?
Byste se konečně měla vykašlat na všechno to, co byste měla, začít si
věřit a nekoukat tolik na to, co očekávají ostatní. To tajemství možná
je, že si konečně uvědomíte věci, co byste neměla a přestanete s nimi a
to ostatní, to vám může být fuk. Teda mělo by…
Žádné komentáře:
Okomentovat