Přestaňte se rvát se životem, pozorujte medvědy!

„Promiňte, že vás vyrušuji, kdybyste měli chuť podívat se, támhle na stráni se pase medvěd,“ informovala nás velmi vlídně servírka s takovou přirozeností, jako by oznamovala, že dneska večer budou na plátně promítat hokej. Polovina osazenstva občerstvující se na zahrádce okamžitě uvedla své fotoaparáty do pohotovostní polohy, zbytek se ohlédl přes rameno, usmál a vesele pokračoval v debatě. Chundelatý dobrák se zatím poklidně nacpával trávou, stříhal ušima a počínání lidské lůzy mu bylo silně ukradené.

My jsme samozřejmě patřili k hrstce nadšenců, jež se rozhodla vyzkoušet chlupáčovu mez tolerance – naštěstí byla vysoká, a tak jedinou újmu zaznamenal můj přítel, který prohrál dva dolary v sázce, že medvěda vystraší a přiměje k útěku – dopadlo to přesně naopak.

A tak probíhá skoro každý den, když už nemáte štěstí na zvířata veliká, potkáte alespoň partičku mývalích teenagerů, veverku nebo Chipa - přechytralou myšku z dětského seriálu Rychlá rota. Tito malí vyslanci přírody dokážou váš den otočit o sto osmdesát stupňů, ať už jste jakkoli naladěni. Možná i proto je Britská Columbie nejspíš jediný region na světě, který se nebojí hrdě si do čela poznávací značky umístit přízvisko – krásná. Snaha otřást touto hrdostí byť jen o píď by byla naprosto marná – bílé vrcholky hor zrcadlící se v lesklých plochách průzračné a ještě k tomu pitné vody všudypřítomných jezer vám nedají sebemenší příležitost pochybovat.
A kdyby ve vás přece jen zahlodal nějaký červík nevíry, podívejte se na místní. Na obyčejnou otázku, jak se mají, vám nabubřele odpoví: „Jak bych se asi tak mohl mít?!? Podívej se kolem sebe…“ Zajímalo by mě, jestli je to srabství, utíkat na místa, kde pro to, abyste se měli výborně, nemusíte udělat téměř nic – prostě jste a místo už to zařídí za vás. Žádná velká snaha a námaha, žádná přehnaná životní výzva – pohoda a klídek. Zodpovědnější by patrně bylo – snažit se, rvát a hnát se proti proudu. Větší zábava je ale pozorovat medvědy…